Madlen Seibertová

O snech, ale především o výhodách a úskalích studia na univerzitě ve Spojených státech amerických jsem si povídala s dvojnásobnou studentkou Renatou, která zvládá třetí ročník gymnázia a hudební konzervatoř zároveň, a dlí jí v hlavě jedno velké přání. Získat titul za velkou louží.

Mnoho lidí si své velké sny nakonec nesplní, protože se jim zdají příliš neuskutečnitelné a bojí se pustit do neznáma. Opravdu jen nejdou svým snům naproti, a i ta nejpošetilejší přání se mohou vyplnit?

Myslím, že když půjdeš vstříc svému cíli a budeš pracovat na tom, aby ses k němu aspoň přiblížila, tak se ti mohou během cesty otevřít nové dveře, v nichž objevíš možnost, která bude třeba ještě lákavější než ta původní. Určitě je výhodnější udělat krok vpřed než přešlapovat na místě. Budeš tak dál než ti, co nikdy nikam nevkročili, i přesto, že vše nevyjde podle tvých představ.

Co je tvým velkým snem?

Studovat v Americe sociologii.

Zajímal by mě moment, kdy člověka napadne studovat v USA, a hlavně jakou k tomu má motivaci. Byl to výsledek delšího myšlenkového procesu, anebo to byl spontánní nápad, kterého ses chytla a už nepustila?

Přišlo to spontánně ve chvíli, kdy jsem začala uvažovat o vysoké škole. O amerických univerzitách je totiž známo, že jsou založeny na jiném systému, více zaměřeny na diskusi, a to mi imponuje. V každém oboru je podle mě stěžejní umět komunikovat s lidmi, než jen ovládat zapomenutelná fakta a poučky. V Americe je i více studijních i pracovních příležitostí. Navíc s titulem z dobré zahraniční univerzity je snazší se uplatnit kdekoliv na trhu práce.

Rozhodla ses tak před nebo po vypuknutí pandemie covidu-19? Ovlivnila tato situace nějakým způsobem tvé rozhodnutí?

Vždycky jsem chtěla studovat v cizině. Distanční výuka a celé dění okolo mě v tom jen utvrdilo, uzrálo to ve mně jako sýr. Zjistila jsem, že potřebuji sociální kontakt, poznávat nové lidi a sbírat zážitky, a to mi univerzita v zahraničí, věřím, zařídí.

Do jaké kategorie snů bys studium v Americe založila? Má to blíže k čisté vizi nebo k téměř jisté budoucnosti?

Rozhodně to není lehké zrealizovat. Hlavní roli nesehrávají jen přijímačky, na které se člověk musí dostatečně připravit, esej či motivační dopis. Až po zkouškách může následovat odlet, před nímž se musí vyřešit spousta věcí – ubytování, brigáda atd. A navíc, rozhodující jsou finance. Takže je to jeden z mých splnitelných snů, ale s trnitou cestou.

Myslíš si tedy, že finanční stránka může do tvého plánu zasáhnout více než případný neúspěch na přijímacích zkouškách?

Ano, protože je čistě v tvých rukou, jak se na přijímačky připravíš, kdežto s penězi to není tak lehké. Před samotnou cestou musíš mít něco do začátku, a poté si přivydělávat během pobytu v USA, nebo v jiném případě si vzít studentskou půjčku.

Máš pocit z pozice studenta, že vystudovat vysokou školu v Evropě či za oceánem je dosažitelné? Je to z tvého pohledu věc pro vybrané nebo pro kohokoliv?

Myslím, že není pro vybrané. Každý má docela dobrou šanci ke studiu v zahraničí, ovšem musí opravdu chtít.

Co je k tomu všemu potřeba?

Kupa odhodlání, píle a síly přenést se přes všechny překážky, které je dobré čekat a být na ně připraven. Dobré je vzít v úvahu také negativa, jako je například odloučení od blízkých. Neberu si iluze, že bych vzhledem k náročnosti studia zvládala pravidelně dojíždět za rodinou, to musí být ze začátku rozhodně moc těžké.

Stavebním kamenem musí být dozajista i dostatečná znalost anglického jazyka. Vnímáš ji jako bariéru nebo naopak?

Nevnímám. Jsem si jistá, že mluvím dostatečně dobře anglicky. Musím uznat, že jsem měla štěstí na učitele, a k tomu se pořád zdokonaluji po své vlastní ose, což není na škodu a všem to doporučuji. Neznám samozřejmě všechna slovíčka, odborné výrazy, která budu při studiu potřebovat, ale to není žádný problém. 

Generace našich prarodičů, a možná i rodičů, vnímala Spojené státy oprávněně, přitom částečně idealisticky, jako symbol svobody, nedosažitelný svět spravedlnosti, neomezených možností, demokracie a dobré hudby. Co pro tebe, jako zástupce generace Z, Amerika představuje?

Vnímám Ameriku velmi kladně. Jsem toho názoru, že člověku dává možnost se rozvíjet a větší šanci se prosadit. Je to skvělé místo pro start kariéry. Vždy se mi líbilo, že se tam lidé nebojí vyjádřit svůj názor, názorová střetnutí zde mají své místo odnepaměti. Pochopitelně nejsem fanatik do všeho, co je americké.

Lze se snad v USA prosadit lépe než v Česku, není tam větší konkurence?

To rozhodně je, ale ani se o to nijak zvlášť nezajímám. Beru to jako zkušenost, ne jako soutěž. Kdyby se mi v Americe nepodařilo se udržet, nebudu smutná, tak či tak mě to obohatí na celý život. Když nepoplavu dál, tak se v tom neúspěchu pěkně vymáchám, a zmáčená odletím domů. (smích) 

Když se řekne žít, studovat, v USA, zní to atraktivně. Někdo si s tím možná spojí cestování. Kdo by se nechtěl brouzdat Manhattanem, podívat se do chřtánu Grand Canyonu, či se nechat pohltit krásou Niagarských vodopádu? Není to ale čistá utopie? Jak si představuješ takový studijní pobyt ty?

Nedívám se přes růžové brýle. Vím, že v prvé řadě bude můj čas zabírat studium, ale ruku v ruce to ponese určitě i spoustu zážitků, ne tak barvitých, ovšem, a nových přátel. Seznámíš se tam s lidmi z celého světa, kteří tě jistě obohatí, a to za to stojí.

Vím, že střední školu studuješ v hodinu a půl jízdy autem vzdáleném městě od svého domova a jen na víkendy se vracíš k rodině. Je takové předčasné osamostatnění benefitem, nebo vysoká škola, za kterou se musíš dopravit letadlem, je neporovnatelná?

Myslím, že mi to rozhodně pomohlo k samostatnosti. Příprava je to užitečná, a tak budu na tohle o to víc připravená. Kdybych neměla takovouto zkušenost, byla bych v tomto ohledu více nejistá.

Jakou mají sny úlohu v tvém životě?

Často se mi stává, že to, co chci, mě často omrzí, i tak u mě ale fungují jako motivace a připomínka.

Věříš přesto, že se tvůj opravdu americký sen stane skutečností? 

Ano, snažím se pro to dělat vše. 

Hodně štěstí!