V rámci Března měsíce čtenářů každoročně volíme čtenáře roku. Letos jsme zvolili Boženu Venglářovou, čtenářku z pobočky Vítkovice. Za loňský rok si půjčila a přečetla úctyhodných 442 knih.
Co Vás přivedlo k tak intenzivnímu čtení? Máte nějakou speciální motivaci, nebo je to prostě Vaše velká vášeň?
Čtení je moje velká vášeň už od malička. Vždy, když jsem se později svou rodinou stěhovala, jako první jsem ve městě hledala knihovnu. Do knihovny jsem začala chodit hned, jak jsem se naučila trošku číst, a už jsem vlastně nikdy nepřestala. Je to také jediná, jak bych řekla, kladná vlastnost, kterou mám po matce. Ačkoliv byla velmi kontroverzní osoba, také ona moc ráda četla. Ráda jsem ve škole psala slohy a eseje o tom, co jsem jako malá zažívala, což ne vždy bylo dobře. Pocházím z chudých poměrů, na nové knihy peníze nezbývaly, a tak jsem si na svou úplně první knihu, byla to kniha Taškent – chlebové město od Alexandra Něvěrova, půjčila. Na splátky jsem si pak vydělávala tak, že jsem pomáhala sousedům, odnášela jsem prázdné láhve a podobně. Čím jsem starší, tím mě to čtení více drží, protože já nekouřím, nepiju, nemám koho milovat, protože žádného chlapa nemám. Já prostě miluju a zbožňuju knihy…to je moje obrovská vášeň a láska.
„Všecko, co je ve mně dobré, za to děkuju knihám. Protože já tam najdu to, co mi jako děcku chybělo…“
Je mezi těmi 442 knihami nějaká, která vám obzvlášť utkvěla v paměti, a kterou byste doporučila ostatním čtenářům?
Těžko říct. Já mám takový svůj oblíbený žánr a to jsou detektivky. Miluju detektivky historické, ať už to je Vlastimil Vondruška, Jan Bauer, nebo teď v poslední době knihy od Martiny Novotné. Potom miluju romány, takové ty ze života, kde jsou ty vztahy i z dnešní doby, například Alena Jakoubková dobře píše. Já si ji kolikrát vezmu dvakrát i třikrát…,to jsou knihy, které mne oslovují, které mi mají co říct. A historické milostné romány, to je třeba Cartlandová, to je krásná romantika, není tam moc toho sexu, ale je tam láska, vztahy. Nedávno jsem třeba četla životopis od Radka Bangy, a to bylo něco podobného, jako když jsem vyrůstala já, jako kdybych já vzpomínala na své dětství. Bylo to tak zajímavé, že jsem to začala číst už tady v knihovně, a doma jsem to během chvíle dočetla. Až tak mě to chytlo.
Máte nějaký vzkaz pro ostatní čtenáře nebo tip, jak se udržet v tak úžasném čtenářském tempu?
To je těžko říct…to já nevím. Víte, jak jedu v tramvaji a vidím ty mladé lidi, jak si čtou v tom telefonu, na to já vůbec nejsem. Já musím mít tu knihu v ruce, já ji musím cítit „na vůni“, to se prostě nedá popsat…knihy, to je moje životní láska.
Božena Venglářová se narodila na Slovensku a pochází ze 13 dětí. Na Ostravsko se s rodinou přestěhovala v 70. letech minulého století. Naší knihovnu navštěvuje už od roku 1980, od r. 2011 je její nejoblíbenější pobočka ve Vítkovicích. Chodí tam každé pondělí a s sebou si odnáší vždy 9 knih, když jsou knihy tenčí, tak i 10. Přečte jednu knihu denně, některé nedočte, ale jak sama přiznává, stává se to málokdy. Ráda si s kolegyněmi knihovnicemi popovídá, ale výběr knih je čistě v její režii.
Foto: kolektiv knihovnic pobočky Vítkovice s oceněnou Boženou Venglářovou, KMO